TČM a tři zářiče v souvislostech

01

 

Čínská medicína zná další pro nás neobvyklý orgán, trojitý zářič, resp. tři zářiče.

Původnější představa chápe trojitý zářič jako beztvarý orgán. Trojitý zářič představuje tři prvopočáteční čchi člověka: řídící čchi pěti orgánů, vyživující a ochrannou čchi, čchi v síti drah.

Pozdější představa začíná trojitý zářič ztotožňovat s různými částmi těla jako např.: podkožní tukové polštářky, pohrudnici a pobřišnici, celou hrudní a břišní dutinu...

Takovýmto způsobem chápaný zářič, jenž stojí mimo ostatní orgány a není možno jej k žádnému z nich přiradit, bývá proto nazýván i osiřelým orgánem.

Současní čínští autoři se většinou přiklánějí k názoru, že trojitý zářič symbolizuje vlastně horní, střední a spodní část trupu s příslušnými orgány.

Umístění trojitého zářiče

Současní čínští autoři lokalizují trojitý zářič takto: horní zářič zabírá oblast trupu přibližně od bránice nahoru a z orgánů v sobě zahrnuje srdce a plíce. Prostřední zářič je zhruba mezi bránicí a pupkem a patří k němu slezina a žaludek. Spodní zářič se nachází mezi pupkem a močovým měchýřem a zahrnuje v sobě játra, ledviny, tenké a tlusté střevo, močový měchýř a další orgány břišní dutiny. Játra jsou přitom počítána ke spodnímu zářiči vzhledem k funkční spojitosti s ledvinami, i když podle svého umístění by měla patřit spíše k oblasti prostředního zářiče.

Spojitost zářičů s činnostmi příslušných orgánů je nepochybná, ale, že jsou jenom abstraktním pojmenováním souhrnu funkcí konkrétních orgánů a příslušné části těla, je přinejmenším diskutabilní.

Funkce trojitého zářiče

1. Přepravuje prvopočáteční čchi

Slovo vyzařovat, žhnout, v názvu tohoto orgánu odkazuje na tzv. "pravý oheň", jang prvopočáteční čchi, neboť trojitý zářič je prostředníkem, kanálem, jímž je tato hybná životní síla roznášena po těle. Prvopočáteční čchi je transformována z prenatální esence uchovávané v ledvinách a odtud je transportována trasami trojitého zářiče. Ve spodním zářiči se shromažďuje, v prostředním je doplňována postnatální esencí a v horním zářiči čistou jangovou čchi přijímanou dýcháním. Z tohoto zářiče se rozptyluje do celého těla a stává se v něm hybnou silou i materiálním základem pro činnost všech orgánů. V této souvislosti je proto trojitému zářiči přisuzována i funkce podpory čchi širším slova smyslu.
Jeho podpora spočívá jednak ve zmíněné distribuci prenatální čchi a tedy v jejím neustálém přísunu do ostatních částí organismu a jednak v tom, že prostřednictvím této čchi má hlavní podíl na transformačních procesech (rozklad stravy, látková přeměna, vstřebávání látek, atd.), jejichž vykonavatelem je prvopočáteční čchi, pravý jang. Na stavu tohoto orgánu tedy závisí vlastně všechny životní pochody v těle:

2. Přepravuje tekutiny a stravu

Trojitý zářič je drahou přepravy poživatin. Jde samozřejmě o poživatiny již přeměněné, tj. o esenci, jež se z nich při trávení vytváří a je pak základem pro další tvorbu čchi, krve a tělesných tekutin. Trojitý zářič přispívá k jejímu vytváření a následné distribuci, přičemž však řídí především přepravu přeměněných tekutin (esence tuhé stravy se pohybuje více pomocí čchi sleziny, a potom spolu s krví v cévách). To je také smysl definice, že trojitý zářič je správce nad vodními kanály. Trojitý zářič dopravuje tyto tekutiny k hornímu pramenu, tj. plicím, odkud jsou rozptylovány do organismu a též je odvádí dolů do močového měchýře, odkud jsou vylučovány z těla ven.

Charakteristika jednotlivých zářičů

Vedle zmíněného celkového působení každý ze zářičů vykonává ještě specifické funkce, na jejichž základě jsou zářiče charakterizovány následujícím obrazným způsobem: "Horní zářič je jako mlha, prostřední zářič je jako mokřaď, spodní zářič je jako kanál".

1. Horní zářič je jako mlha

Tento zářič souvisí především s činností plic a srdce. Podporuje jejich příslušné distribuční funkce, tj. podílí se na rozptylování ochranné čchi z plic na povrch těla a tedy i na jeho zateplování a dále na rozvodu vyživující čchi, jing-čchi, a osnovné čchi. Tyto tři podoby čchi vznikají transformačními procesy, iniciovanými prvopočáteční čchi a přechází z oblasti horního zářiče do celého organismu, takže jím prosakují podobně jako mlha prostupuje prostředí, v němž se vytváří. Aby však horní zářič mohl čchi ze sebe vysílat, musí ji nejprve přijmout, jako vyživující čchi, vystupující ze žaludku a čchi vdechovanou plícemi. Proto je funkčně charakterizován zářič, který řídí přijímání.

2. Prostřední zářič je jako mokřaď

Tento zářič souvisí s trávicími procesy spojenými s činností sleziny, žaludku, ale i jater a žlučníku. Čchi prostředního zářiče podporuje rozkládání a zažívání trávené potravy, čili tvorbu a obnovování čchi a krve, jakož i jejich distribuci. Je ústředním článkem jejích vzestupných a sestupných pohybů, neboť v této oblasti je počátečně oddělováno čisté (esence stravy stoupající vzhůru) od kalného (zbytků stravy klesajících dolů). Je to místo, kde se požitá strava rozkládá, kvasí, proměňuje a proto pro něj dávní tvůrci použili příměr, že je jako mokřaď, vřesoviště, bažina. Na základě své hlavní úlohy je tento zářič charakterizován zářič, který řídí přeměňování.



3. Spodní zářič je jako kanál

Nejspodnější ze tří zářičů je funkčně spojen s ledvinami, močovým měchýřem, tenkým a tlustým střevem. S jeho podporou se uskutečňuje další oddělování čistého od kalného, tentokráte už i s tvorbou konečných odpadových produktů, moče a stolice. Spodní zářič je nejenom pomáhá vytvářet, nýbrž se podílí i na jejich posouvání směrem dolů a na následném vylučování. V tenkém střevě jsou díky jeho transformačnímu vlivu oddělovány kalné složky tekutin, dostávají se do močového měchýře a zahušťují se na moč. Podobně v tlustém střevu se vstřebáváním tekutin zahušťuje stolice, posouvá se do konečníku a nakonec z těla ven. Nejspodnější zářič je proto přirovnáván ke kanálu, stoce a funkčně bývá charakterizován jako zářič řídící vylučování.



Jelikož čchi trojitého zářiče podporuje roznášení čchi i přepravu tekutin po celém těle, chorobné poruchy tohoto orgánu se projevují především různými stavy stagnace a zahrazování, ať již čchi anebo tekutin. K jejich příznakům patří např. měkké vodnaté opuchliny, nadýmání, pocity plnosti apod. Kromě této celkové nevyváženosti činnosti trojitého zářiče však mohou vznikat i poruchy jednotlivých jeho částí, které budou mít svoje charakteristické odlišnosti, jelikož souvisejí s různými orgány. Onemocnění horního zářiče je většinou provázeno kašlem, pocity dušnosti, chrchláním a ovlivňuje funkce plic a srdce. Poruchy středního zářiče obyčejně vedou k zažívacím potížím, v případě horkosti k nadýmání a zácpě, v případě chladu pak ke špatnému trávení, kručení ve střevech, nadýmání břicha, průjmům, přenášející se zejména na činnost sleziny a žaludku. Jestliže není v pořádku spodní zářič, negativně ovlivňuje hlavně funkce ledvin, střeva močového měchýře. Při horkosti ve spodním zářiči dochází k potížím s močením, zástavě močení, v moči se objevuje krev, anebo dochází k těžkostem s vytlačením stolice. Při chladu a prázdnotě je naopak močení hojné, přerůstá až do pomočování, stolice je řídká, objevují se průjmy, atd. Vzhledem k těsné funkční spojitosti zářičů s orgány se při léčení většinou postupuje tak, že nejdříve se působí na příslušné orgány.



Chorobné poruchy u trojitého zářiče

Tři zářiče jako energetické centrum, dobíjejí organismus prvopočáteční čchi, čili podporují všechny transformační pochody, jež v něm probíhají. Zhruba je možno říci, že horní zářič se podílí na činnosti plic a srdce, v daném kontextu zejména na transformaci a distribuci krve a tělních tekutin, střední zářič se podílí na proměňování a přepravě potravy, vykonávaných slezinou a žaludkem, spodní zářič podporuje v obdobném smyslu funkce jater, ledvin, střeva močového měchýře.

Chorobné procesy trojitého zářiče se projevují ve dvou oblastech: jednou je narušení chodu mechanismu čchi orgánů plic, sleziny, žaludku, jater, střeva močového měchýře, druhou jsou poruchy metabolismu tekutin, mající spojitost s plícemi, slezinou a ledvinami.

Příčinami, které způsobují fungování mechanismu čchi v zářičích, jsou např. vniknutí vnějších škodlivých činitelů nebo bloky z hlenů či nedostatečně trávené potravy. Konkrétními následky pak jsou narušení rozptylovací a filtrovací funkce plic, rozptylovací funkce jater, funkce spouštění dolů u žaludku, transformačních a přepravních funkcí střeva močového měchýře atd.

Co se týče procesu proměňování tekutin, ten může být narušen např. škodlivostí vlhké a chladné povahy v zářičích, která postupně oslabuje jangovou čchi příslušných orgánů a s ní i schopnost transformovat resp. distribuovat tekutiny. U plic se to opět týká funkce rozptylování a filtrování, u sleziny funkce přeměny a přepravy a u ledvin funkce odpařovat teplem a řídit otevírání a zavírání. V oblasti distribuční se poruchy projevují lokální stagnací a akumulací tekutin a vznikem vodnatých otoků. Pokud je problém u plic a sleziny, otoky se vyskytují v horní části trupu. Spočívá-li problém ve slezině a ledvinách, otoky jsou častější od pasu dolů.

 

 

 
 

 


Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.